Uzdečka, uzda
Uzdění
Uzda nebo uzdečka se nevléká koni na hlavu a umožňuje jezdci koně vést.
Typy uzdění:
Uzdečka: nejjednodušším a nejužívanějším uzděním je uzdečka se stíhlovým udidlem. To může být buď lomené s kroužky, nebo olivkami,
Uzda: představuje vyšší stupeň uzdění. Má stíhlové i pákové udidlo a měli by ji používat jen zkušení jezdci s jemnýma rukama. Často se užívá při soutěžích a drezúře, ale je nevhodná pro mladé, fyzicky ještě nedospělé nebo málo vycvičené koně. Pákové udidlo vyvolává silný tlak a může se stát v rukou začátečníka mučící nástroj.
Popis uzdečky:
Druhy Nánosníků:
Hannoverský nánosník (uzavírací) : Tento typ se nejčastěji používá v Německu. Jak už napovídá jeho název má zabraňovat otevírání huby. Pokusí-li se ji otevřít, pak je ji nucen opět zavřít. Protože hannoverský nánosník nesplňuje jiný účel, než že nutí koně zavírat hubu a zmírňuje účinky udidla, není důvod, abychom při ježdění nepoužívali anglický nánosník, který je příjemnější. Velmi často se setkáváme se špatným přizpůsobeným hannoverským nánosníkem, který nejenže nutí koně zavírat hubu, ale také štípe a zraňuje, takže je často příčinou problémů huby. Správně přizpůsobený nánosník leží lícnicí nánosníku před lícnicemi udidla. Jestliže tomu tak není, je nánosník příliš dlouhý podbradní řemínek příliš krátký. Nánosník leží na tři prsty od nozder na spodním konci nosní kosti. Na spodní čelisti je spojen přezkou. Bez přezky nánosník spadává, dráždí nozdry, zabraňuje dýchání a uzavírá hubu. Nánosník musí být vždy dostatečně dlouhý a měkký tak aby neodíral bradu. U příliš citlivých koní můžeme podbradní řemínek opatřit měkkou gumovou hadičkou, která nedráždí kůži. Hannoverský nánosník nesmí být v žádném případě těsně zapnutý, na zkoušku podstrčíme mezi nánosník a nosní kost dva prsty. Jestliže nánosník utahujeme příliš, zabraňujeme koni ve žvýkání a svíráme udidlo a pysky. Mnoho jezdců zapíná nánosník příliš hluboko a pevně. Nevědí, že koně přivádějí k dušnosti a způsobují tak velké škody.
Mexický nánosník: Je vynikající pomůckou pro napravení koní, kteří chodí s otevřenou hubou, se zatuhlou spodní čelistí, nebo kteří silně tlačí na udidlo. Zadní část horního řemínku totiž vyvíjí jemný tlak na určité svaly, což vede k tomu, že kůň se odnaučí tyto zlozvyky. Nánosník přitom nemusí být příliš přitažen. Také zde nehrozí nebezpečí, že řemínek nánosníku poklesne tak, aby omezil průchodnost nozder a tím neovlivnil dýchání koně.
Anglický nánosník: je nejvýhodnější, protože při správném přizpůsobení koni nepřekáží a umožňuje volný pohyb udidla. Mezi čelistí a podbradním řemínkem má zůstat mezera na dva prsty. Těsnější zapnutí zabraňuje koni v odžvýknutí a kromě toho dře. U správného anglického nánosníku leží lícnice nánosníku přesně pod lícnicí udidla a s nánosníkem svírá úhel 90 stupňů.
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den. Nejsou popsané všechny
části uzdečky jak se potom mají ti všichni lidé
z toho učit? A nic vezlém vým že je to těžké, ale
téměř všechny weby mají skoro všechny názvy uzdeček.
tak ahoj :-)
uždění
(Baruš, 24. 1. 2012 14:32)Celý web je velice dobře udělaný, akorát mi připadá, že tenhle článek se moc nevyvedl. Přinejmenším nesouhlasím s tím, že anglický kombinovaný nánosník je nejvýhodnější. Možná nejlépe vypadá na koni, ale určitě není z výše uvedených nejvýhodnější pro koně, spíš je jeho používání nejoblíbenější - proč - čert ví, podle mě totiž i správně padnoucí anglický kombinovaný nánosník je nejméně efektivní, ať už je záměr jeho použití jakýkoli, nehledě na to, že jsem se setkala s lidmi, kteří ho ani neumí správně "napasovat". I když ono není nic jednoduchého napasovat téměř jakoukoli výstroj na koně. :-) Takže rozhodně nic ve zlém, jen taková malá připomínka :-) Ahoj
popis
(Týna, 30. 12. 2014 15:21)